Volám úpěnlivou prosbu o pomoc motýlům a hlasům větru Ta koule vprostřed pokoje je nepokoj, zdi jsou samota sám sobě hlasem prosívám střepinky života ukryté na dně          

Lev do láhve nahlíží přes opici stínů přitištěnou na nahém těle   Mrká pavíma očima a pak zase ji uchytí v pase na počasí tak obejmutém kladinou hladiny srdcí se proplétá rytmus z barev v čase tvém

Usínali na pavím peří daleko od hloubek jeho smíření v metafoře utrápených pohledů a přezevšechno sami a když se nepotkali, neviděli a neslyšely pak už jen plalako nebe o jejich žalu

Jsi opřená o nebe ve dvou polovinách Zvěstuje kdo přichází tvým obětím kus tebe, když zakletá do dálek je tichá každá hodina těch něžných nářků   Barbare spíš a já se probouzím bez tebe květina po bouři krásných hlasů z moře času

Na okraj každé vteřiny přiletí muška a ozobává květy padlé z mých rukou do tajemného tajného ticha času   Vším pohrdá až do chvíle kdy uvidí mne opřeného  o futra v tisícím poschodí v tepu kapajících hodin tvých vodopádů   Ještěrka pije z louže na okraj...

Z pěti tých pelechů které jsou všude   Ksicht na malou nevědomou strunu svědomí smělosti přišel až teď a tak ho uhostí ten tvůj kocour z dětských let   a pak otevřeš oči polibku  

Blouzníš tak daleko ze všech stran ostrými listy kostřice   Bloudíš nepoznán odvrácenou stranou směsice   A zase věřit do všech stran tou láskou bytí přístavů stvoření dálek v oceánech   V dechu bytí květů od nepaměti klidná...

V příboji pleteš se do pampeliškových rytmů krále všehomíra jenž už zestárnul   V peřeji návrhů kladou ti bosé nohy za krk k těžkosti samé jakobys nevěřila na zázrak v kameni   V zrzavém varu, v těsném tvaru blízkosti kde otázkou smíření je odpověď jemu na...